Past

Učitelka Dagmar Vopruzná seděla otráveně v křesle a sledovala hodnotný televizní seriál. "Co je s tebou zase?" opatrně se zeptal její manžel, povoláním šofér a otevřel si láhev piva.

"Ále, ten hajzlík Adam mě dneska zase zesměšnil před celou třídou," odpověděla nasupeně. "Copak si žák druhé třídy základní školy může dovolit neustále opravovat učitele?!" A po chvilce zarputilého mlčení dodala: "To už je podruhé v tomto týdnu, co ze mě udělal blbce!"

"No jo, tuhle jsem seděl s jeho fotrem v hospodě," vzpomněl si pan Vopruzný, jménem Matěj. "Taky si na něj stěžoval... prej že je moc přechytralej, dyzlektyk jeden. Jo, takhle doslova to řek."

"Cože, dyslektik?" ušklíbla se paní Dagmar. "Nesmysl, vždyť jsem jeho třídní! To bych o tom musela něco vědět..."

"A co vlastně to slovo znamená? Nějaká nadávka, ne?" zeptal se Matěj Vopruzný své vzdělané manželky.

"Vrozená porucha. Prostě dyslektik má problémy naučit se číst," vysvětlila krátce a dlouze se zamyslela...

* * *

Druhý den navečer se učitelka Dagmar Vopruzná vítězoslavně usmívala. "Tak si představ, Maťo, je to pravda," vydechla. "Ten chytrolín Adam je dyslektik jako poleno!"

"A tos ho nikdy předtím nenechala číst, nebo co?" opáčil šofér Maťo a odzátkoval láhev piva, toho večera již třetí v pořadí.

"Ale ano, vždycky četl bez chyby," zářila paní Dagmar.

"To mi nějak nedává smysl," nechápavě namítl její manžel.

"Tak se podrž. Ten podvodník umí všechny učebnice nazpaměť," vysvětlovala chvatně. "Babička mu je přečetla a on si zapamatoval všechno slovo od slova. Když jsem mu ale dnes dala přečíst větu z Mateřídoušky, byl úplně vedle!"

"Říkáš, že zná učebnice nazpaměť? No to je teda docela borec, ten malej Adam," pravil uznale Matěj zvaný Maťo.

"Prosím tě, ještě ty začínej," odsekla paní učitelka Vopruzná. "Drzoun je to a podvodník... provokatér... cvičená opice, nic víc! Ale já ho  naučím! Hned zítra navrhnu jeho přeřazení do vyrovnávací třídy!" zamnula si spokojeně ruce a políbila svého Maťa smířlivě na ucho...