Bezvýznamná úvaha o nicotnosti

NIC je asi nejpoužívanější abstraktní slovo vůbec. Pokud se jej chopí filozofové, udělají nám kvalifikovaně díru do hlavy, takže nám v ní NIC nezbude. Je nepochybné, že NIC vlastně ani neexistuje. I tam, kde jakoby nic není, je alespoň prostor, který může vyplnit NĚCO. Angličani používají přesnější termín "nothing", což v překladu doslova zní: "žádná věc". Avšak pouze s věcmi, čili předměty, si nevystačíme ani v materiálním světě, natož duchovním...

V něm jsou jevy nemateriální povahy také povinně navázány na hmotu. Sice (dejme tomu) nejvýše organizovanou, ale přece jen hmotu. Každý už měl jistě na talíři smažený mozeček. A slabé povahy z toho třeba měly "divný pocit". Ony ty pocity, které produkuje vědomí, jsou taky dost neuchopitelná abstraktna a lze si je uvědomit a prožít pouze prostřednictvím hmoty, která je složitými procesy vygenerovala.

V pohádkovém příběhu "Neverendig story", známém u nás jako "Nekonečný příběh", bojují Bastien a jeho  báječný virtuální spojenec Atrei s nicotností, která se snaží ovládnout Říši fantazie. Příběh apeluje na potřebu porozumění, lidských citů, empatie a imaginace, čili na samé nehmotné "věci", či chcete-li hmotné "nevěci". Nebezpečí nadvlády Nicoty je samozřejmě zažehnáno a stačí na to jediné emotivní slovo, které Bastien hystericky vykřikne do bouřlivé noci.

Příznačné ovšem je, že samotnému Bastienovi jednoduché řešení dochází jen velmi zvolna. Zřejmě proto, aby konec Nekonečného příběhu nenastal předčasně. V podstatě je permanentně psychicky týrán a vydírán bizarními pohádkovými postavami, které smějí jenom naznačovat a ze stránek kouzelné knihy sadisticky masírují jeho obrazotvornost a naléhavě apelují na jeho city. Po vyslovení kouzelné formule konečně může propuknout happy end, vyhovující vybranému vkusu cílové skupiny, jíž jsou v tomto případě VŠICHNI.

I v reálném světě je nicota a nicotnost dominantní jev. A prosakuje stále častěji a naléhavěji do virtuální říše fantazie. Ta se v jakýchsi epicentrech postupně mění na výrony nálad, pocitů, ukřivděnosti a nepochopení. Na nepřehlednou změť jinotajů se záměrně posunutým významem.

Možná by stačilo do pseudoinformačního šumu vykřiknout jediné slovo. Anebo, ať nejsme troškaři, jedinou větu. Nekonečný příběh dosud neskončil a Bastien ho v souladu se scénářem zatím nezná. Tak co, napadá vás něco výživného? ;-)

 

aTeo červen 2007