Poslední případ inspektora Fushera

Blíží se již půlnoc, avšak inspektor Fusher dosud na spánek nepomýšlí.

Ve staromládeneckém podkroví na Lempl Street vychutnává slastné okamžiky triumfu. Dnes totiž rozlouskl nejtvrdší oříšek své nepříliš oslnivé kariéry. Inspektor (brzy jistě již komisař, jak se ve vzedmuté pýše domnívá) spokojeně natáhl nohy na stůl a zatížil jimi spisová akta případu, který tolik vzrušil a pobouřil celou veřejnost. Nejbizarnější ozbrojené přepadení banky, jaké si lze představit. Teatrální akce s naprosto absurdními rekvizitami... divadelními kostýmy a pohřebním vozem! A navíc matoucí fakt, že objektem zájmu lupičů nebyly peníze... Proč? Inspektor už to ví. Je rád, že ví, a je rád, že je rád. Zapaluje si drahý doutník a labužnicky vyfukuje modravý dým ke stropu. V tuto chvíli ještě nikdo z jeho kolegů ve Scotland Yardu netuší, že právě on, všemi podceňovaný fušer Fusher, dokázal během neuvěřitelně krátké doby onu ponurou záhadu brilantně objasnit! Zbývá už jenom maličkost – zatknout pachatele. Hned ráno vydá pokyny pro zahájení akce, v dějinách kriminalistiky zcela ojedinělé. Představuje si palcové titulky se svým jménem, obklíčeným vykřičníky a ozdobeným řádně nakynutými přívlastky...

Vtom zaklinkal zvonek u jeho dveří a neomaleně nahradil příjemný tok obrazotvornosti tučným otazníkem, vyzývavě visícím v prostoru. Poněkud rozladěn odebírá se inspektor pružným krokem supermana vstříc svému osudu. Překvapen pohledem do špehýrky otevírá dveře pozdní návštěvnici, očividně rozrušené, půvabné blondýnce ve značně výstřední toaletě. Neodkladná záležitost, kvůli níž je prý nucena vzdor jinak dobrému vychování obtěžovat v tuto pokročilou hodinu, se týká jistého přepadení banky. Ano, právě toho případu, který ještě před malou chvílí, zatěžován inspektorovými nohami, příjemně nadlehčoval jeho fantazii. Inspektor je však ostražitý a s uspokojením si tento fakt naléhavě uvědomí. Co když jde o provokaci nebo dokonce o nastraženou past! Nenápadně si prohlíží její minikabelku. Ne, do té by se nevešla ani miniaturní dámská pistolka. Částečně uklidněn zve mladou dámu do svého doupěte.

Z polohy, kterou tato pozoruhodná žena zaujala v křesle, je nade vší pochybnost zřejmé, že má k londýnskému podsvětí stejně daleko jako Eskymák na Saharu. Rozjařen trefností takového přirovnání, inspektor se pohotově vtěsnává do role gentlemana každým coulem a s hollywoodskou nenuceností nabízí sklenku whisky. Nabídka je přijata s náznakem úsměvu, jenž na prchavý okamžik proteplil exoticky krásnou tvář tajemné návštěvnice.

Inspektor tedy svědomitě odměřuje dvě nadmíru štědré dávky. Prostor za svými zády má zkušeně pod kontrolou v zrcadle, umístěném nad stolkem s jeho oblíbenými destiláty. Pojednou ucítil bodnutí a palčivou bolest na choulostivém místě. Účinek byl okamžitý. Hvězdičky z viněty láhve zakroužily mu kolem hlavy. Když se toporně kácel do náruče Zubaté, stačil ještě bystře zahlédnout injekční stříkačku a andělský obličej, vroubený svatozáří plavých v l a . . .

* * *

V bytě inspektora Fushera zuřivě vybuchuje blesk policejního fotoaparátu. Vyšetřováním vraždy bývalého kolegy, toho času nebožtíka, byl pověřen inspektor Packal. Ten zoufale – a jako obvykle neúspěšně – hledá jakýkoliv záchytný bod, od něhož by se odrazil směrem k dalšímu profesnímu pomníku. Zatím ví jen tolik, že osamělý vlk Fusher se pustil po stopě „Funebráků", jak případ v Yardu žoviálně nazvali. Spis se ovšem v jeho kanceláři nenašel a je více než jisté, že si jej odnesl domů. Avšak zde také není! Inspektor Packal se dopouští překvapivě logického úsudku, když se táže sám sebe: „Nesouvisí jeho náhlá smrt právě s Funebráky?!"

* * *

Zatímco soudní lékař ohledává ostatky inspektora Fushera, jenž se poněkud nechápavě až natvrdle usmívá z titulních stran všech deníků, ve sněmovní hrobce Ústředního hřbitova neklidně blikají plaménky voskovic. V jejich morbidním světle se horečnatě lesknou rudé oči shromážděných. Plavovláska právě referuje o průběhu zneškodnění „čmuchala Fushera" s využitím zrcadlového efektu. Ctihodný předseda, ozdobený řádem „Zasloužilého vysavače", jí děkuje za dobře odvedenou práci a končí valné shromáždění upírů slovy:
„Přátelé, děkuji vám všem za bezchybně provedenou operaci. Vyloupením Krevní banky jsme na dobu několika lunárních měsíců získali zásobu krevních konzerv. Podstatné přitom je, že se jedná o kvalitní surovinu, podrobenou všem nutným testům. Budete-li tedy dodržovat instrukce a důsledně se vyhýbat příležitostnému sání, nehrozí nikomu bezprostřední nebezpečí nákazy virem HIV..."

© aTeo 2005

Sdílení:

Software: macek.sandbox.cz