Waterloo
Ze tmy za oknem ordinace začala ke mně prosakovat vlhkost z psího počasí a mírná deprese z téhož. V čekárně ještě seděl poslední pacient. „Další, prosím!"
Císař Napoleon Bonaparte vstoupil jako obvykle bez pozdravu. V mírném předklonu, s rukama sepjatýma vzadu nervózně přecházel po místnosti. Pak se náhle zastavil a zabodl do mě pronikavý pohled. „Francie od nás očekává skvělé vítězství, Neyi. Zítřek rozhodne o osudu Evropy", usekával. „Spoléhám plně na vaší jízdu, maršále."
Opřel se oběma rukama unaveně o rámy oken a dlouho hleděl do tmy. Nečekaně vztekle se rozkřikl: „Ten zatracený déšť snad nikdy neskončí..., bláto je největším nepřítelem Francie!" „Excelence, Wellington se také brodí v blátě", namítl jsem. „No ovšem, Wellington," odtušil netrpělivě. „Měl byste vědět, že jeho taktika je sedět na zadku a dopisovat si s Blücherem. Ale já musím manévrovat s děly!"
Prudce se obrátil, ruce složil na prsou a s pohledem upřeným do dálky řekl: „Neyi, tahle bitva vejde do dějin. Možná jako bitva u Charleroi... nebo u Waterloo. Ostatně, to je jedno... Důležité je, kdo bude vítězem." Odskočil od okna a zase zuřivě chodil ode zdi ke zdi. „Musíme zvítězit. Za každou cenu..., kdo ustoupí o jediný metr, je vlastizrádce a bude zastřelen!" Excelence, francouzští vojáci vědí, co je jejich povinnost", formálně jsem poznamenal a rychle dodal: „Měl byste se trochu prospat."
„Dobrá, dobrá, na spánek bude ještě času dost." Znovu pohlédl do venkovní tmy a otřásl se: „Odporná voda! Vzpomínáš na Egypt, Micheli?" začal mi najednou tykat. „Tam bylo nádherné sucho... Měl bych se s Wellingtonem utkat pod pyramidami. Mohl by se rovnou v jedné z nich nechat pohřbít!"
Pojednou se vydal ke dveřím. Ještě se obrátil, jako by se chtěl svěřit se svými pochybnostmi. Pak ale jen kývl hlavou na pozdrav a úsečně řekl: „Nashledanou zítra, maršále. Napíšeme spolu novou stránku do učebnic historie!"
Oddechl jsem si, když konečně odešel. Spěšně jsem shrnul se stolu papíry a zamkl je do zásuvky. Konečně se dostanu domů. Podívám se v televizi na nějakou ptákovinu a odreaguji se.
Když jsem vyšel ven, ještě pršelo. Na parkovišti stál osaměle už jenom můj vůz. Nastartoval jsem, zapnul stěrače a vyjel na rozbahněnou cestu. Francouzské ležení se rychle vzdalovalo. Za jízdy jsem odepjal šavli a hodil ji na zadní sedadla. Zkuste někdy řídit auto se šavlí u pasu, vážení, jen si to vyzkoušejte! Uvidíte, že je to prostě o n e r v y !!!
© aTeo 1991 (uveřejněno v týdeníku Dikobraz)
Historické souvislosti: Napoleon prohrál bitvu u Waterloo souhrou nepříznivých náhod. Odložil první útok až na poledne, protože terén byl po celonočním dešti rozbahněný. Kromě maršála Neye velel francouzským vojskům maršál Grouchy. Měl za úkol zabránit Blücherovi spojit se s Wellingtonem. Blücher se svým vojskem v bitvě nechyběl, Grouchyho armáda však ano...
